Karel Alberti

Radiolog, onkolog, primář onkologického oddělení Nemocnice s poliklinikou v Chebu (1958–1989). Svůj profesní život zasvětil diagnostice a léčbě zhoubných nádorů a patřil k průkopníkům moderní onkologické péče v západních Čechách.

Po druhé světové válce se s rodiči přestěhoval na Chebsko. Po absolvování lékařských studií nastoupil na Radiologickou kliniku v Plzni. Po složení první atestace přešel na onkologické oddělení Nemocnice s poliklinikou v Chebu, kde později vystřídal ve funkci primáře svého otce Waltera, zakladatele oddělení z roku 1952. Vedle každodenní péče o pacienty se věnoval také rozvoji oboru a technickým inovacím. Podílel se na vývoji betatronu, který byl v chebské nemocnici uveden do provozu v roce 1974. Za 73 zlepšovacích návrhů a tři československé patenty získal v roce 1977 titul Zasloužilý vynálezce, v roce 1983 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý lékař. Po odchodu z funkce primáře působil ještě jako vedoucí lékař poliklinického oddělení klinické onkologie.

Velký důraz kladl na další odborné vzdělávání. Nejvyššího postgraduálního vzdělání dosáhl v roce 1975 v Moskvě. Ve volném čase se věnoval sportu. Již během studií na chebském gymnáziu dosahoval výborných výsledků v cyklistice, později závodil také na motocyklech a v době svého působení v Plzni zastával funkci předsedy automotoklubu.

Jeho manželka Věra pracovala jako speciální pedagožka a byla mu velkou oporou zejména v době, kdy v roce 1982 sám onemocněl zhoubným nádorem – nemocí, jejíž léčbě zasvětil celý profesní život. Po několika operacích a dlouhodobé léčbě se uzdravil. Překonal i další vážné onemocnění v roce 1996. V rodinné tradici pokračovaly také jeho děti – syn Petr se stal radioterapeutem a dcera Ivana speciální pedagožkou.