August Herzig

Lékař, starosta Mariánských Lázní, nositel rytířského kříže Řádu císaře Františka Josefa I.

Narodil v domě U zeleného kříže (čp.10 na Goethově náměstí) jako syn lékaře Leopolda Herziga. Vystudoval gymnázium v Chebu, dále všeobecné lékařství a chirurgii na univerzitě ve Vídni. Po studiu se vrátil do Mariánských Lázní a od roku 1863 zde působil jako lékař. V roce 1867 se oženil s Marií Weithofovou. Jejich syn August působil v Mariánských Lázních jako právník.

August Herzig stál v čele města ve dvou volebních obdobích po dobu 14 let. Poprvé v roce 1873 se stává starostou Mariánských Lázní. V roce 1880 volby nevyhrál a starostou se podruhé stal až v roce 1892. Za jeho úřadování dosáhly lázně mimořádného rozvoje. Na Úšovickém potoku byla vybudována nejstarší česká umělá vodní nádrž, která zásobovala město pitnou vodou, bylo jímáno 30 pramenů pitné vody, svedeno potrubím do staré vodárny pod Lunaparkem a odtud veden nový vodovodní systém. Ve městě byla zřízena kanalizace, zavedeno zavlažování. Již roku 1888 se rozběhl provoz městské elektrárny, za jeho vedení byl značně rozšířen. Instalováno bylo první elektrické osvětlení města jako vzor pro celé mocnářství. Inicioval také výstavbu nemocnice podle anglického vzoru, měšťanské školy, nákup pozemků pro město, zřízení městského zahradnictví, založení jatek, prostorného tržiště, velkých městských skleníků. Ještě za Herziga bylo projednáno zavedení pouliční elektrické dráhy. V letech 1877-78 byl zakoupen pozemek a byla postavena moderní radnice, v roce 1879 anglikánský kostel a Reitenbergerův pomník na promenádě. Byly překlenuty potoky (Třebízského potok, Mlýnský potok) a provedeny rozsáhlé parkové úpravy. Byl založen nový lázeňský park při Úšovickém potoku pod mlýnem (dnes Cristal). Uvnitř města byly rozšířeny uličky. K Mariánským Lázním byly roku 1895 přičleněny nové úšovické čtvrti Šenov a Nádražní čtvrť. Byla získána také malá čtvrť u Lesního pramene (Třebízského ulice), dosud patřící k obci Šance (Valy). Bylo prosazeno otevření lesů Rájovského revíru, kde platil až dosud zákaz vstupu lázeňským hostům. Zde byly budovány značené vycházkové cesty a vznikaly výletní kavárny.

Roku 1898 byla otevřena železniční trať do Karlových Varů, přičemž Herzig zamítl návrh, aby trať vedla městem k Lesnímu prameni a odtud svahem vzhůru do Zádubu. Zvolena byla současná trasa, která neruší lázeňské centrum města. Roku 1899 byl získán pozemek pro stavbu potřebné nové velké školy a připraveny její plány (dnešní Gymnázium a obchodní akademie). Herzig založil četné užitečné instituce jako městskou spořitelnu, hudební fond města, penzijní fond pro úředníky a hudebníky orchestru. Jeho sociální cítění se projevilo založením spolku pro chudé, nadací „volného stolu“ pro nemajetné žáky škol, založením sirotčího fondu, stipendií pro studenty. Při obraně veřejných zájmů se Herzig postavil proti plánům podnikatelů, kteří chtěli zastavět park mezi Lilem a Ferdinandovým pramenem. Také šlo o povinné dodržování průduchových mezer mezi lázeňskými domy a maximální výšky domů (22,5 m). To se velmi nelíbilo místním podnikatelům. Vyvolali proti němu mohutnou pomlouvačnou kampaň. Herzig byl přinucen v roce 1899 k rezignaci.

Herzigovi kritici nechápali, jak moc přispěl k rozvoji Mariánských Lázní a proměnu v proslulé lázeňské město, patřil po Václavu Skalníkovi k nejslavnějším „šéfům“ Mariánských Lázní. Nevděčné město mu po jeho smrti postavilo omluvný pomník. Ten byl slavnostně odhalen 18. května 1913 uprostřed města na okraji parku proti hotelu Fürstenhof (dnes Bohemia). Na odhaleném pomníku stál v nadživotní velikosti. Šlo o dílo vídeňského sochaře Edmunda Klotze a socha byla ulita ve Vídni do bronzu A. L. Selzerem. Za druhé světové války byl pomník dán do sběru kovů. 

August Herzig nechal v centru Mariánských Lázní nedaleko lázeňské kolonády roku 1870 postavit jednopatrovou obdélníkovou vilu, nesla jméno svého majitele, později byla známá také jako vila Kraus, Romano nebo Patriot. Je dílem mariánskolázeňského architekta Friedricha Zicklera. Dominantou vily je tzv. chrámový portikus s kanelovými sloupy a pilíři s iónskými hlavicemi. V roce 1896 koupil vilu další lékař, MUDr. Eduard Kraus, který si v ní zřídil institut se stroji pro švédskou gymnastiku podle doktora Zendera. V roce 1937 získala dům Československá vojenská správa, která zde zřídila Legionářský léčebný dům. Později byla ve vile mateřská školka. Dnes budova slouží jako hotel a restaurace.