Emil Škoda

Podnikatel, továrník, v Chebu absolvoval gymnázium.

Otec František Škoda byl zámožný plzeňský měšťan, lékař. V roce 1854 se rodina odstěhovala do Chebu, kde působil jako krajský lékař. Emil tu dokončil gymnázium a po technických vysokých školách v Praze a Karlsruhe absolvoval praxi v zahraničí.

Roku 1866 začal jako vrchní inženýr ve strojírně hraběte Valdštejna-Vartenberka v Plzni. Pochopil, že má-li se stát strojírna významným hráčem na trhu, bude třeba investovat a zavést nové obory. Hrabě však neměl do modernizace chuť a podnik Škodovi prodal. Roku 1871 Škoda uzavřel sňatek s Hermínou, dcerou podnikatele Hahnenkamma. Získané věno k rozšíření výroby dopomohlo.

Slavil úspěch. Koupil továrničku s 33 dělníky, ze které vybudoval podnik se 4 000 dělníky a 200 techniky. Mimo zbraní produkoval mechanismy pro řadu cukrovarů, sladoven a pivovarů, stroje pro doly, hutě a válcovny železa. Roku 1884 založil ocelárnu, schopnou dodávat odlitky o hmotnosti desítek tun. Ty a později i výkovky pro velké osobní a válečné lodě se staly vedle cukrovarů významnými exportními obory. V roce 1896 postavil novou halu a stal se jedním z největších evropských výrobců zbraní.

Ke sklonku života pochopil, že k udržení podniku se již nelze obejít bez financí jednoho člověka. Firmu proto roku 1899 transformoval v akciovou společnost Škodovy závody. O rok později zemřel.