Pedagožka, výtvarnice a kulturní pracovnice, celý svůj profesní i osobní život spojila s kulturou, uměním, výtvarnou tvorbou a prací s mladšími generacemi.
Narodila se v Maďarsku. Její rodina následně využila možnosti přesídlení do českého pohraničí a usadila se v Kadani, kde prožila část dětství a mládí. Jejím starším bratrem byl významný exilový výtvarník Jan Kristofori. Ten byl jako mladistvý odsouzen k deseti letům vězení za protirežimní činnost, po sedmi letech byl propuštěn a později odešel do Norska.
Etela Laňková vystudovala AMU, katedru loutkářství, a působila také jako učitelka 1. stupně. Do Chebu se s rodinou přestěhovala v roce 1980. Její manžel tehdy získal práci v podniku Eska. Cheb si od počátku zamilovala a postupně se stal jejím druhým domovem. Začala pracovat jako odborná pracovnice v Kulturním a společenském středisku (KASS), kde měla na starosti výtvarníky, fotografy, hvězdáře a taneční klub. Pořádala výstavy a poskytovala umělcům a zájmovým skupinám organizační zázemí. V KASS působila devět let. V revolučním roce 1989 se aktivně zapojila do činnosti Občanského fóra. Spolupracovala mimo jiné s Jaromírem Boháčem, Luďkem Vystydem, Jiřím Vykoukalem a Petrem Folkem a podílela se na organizaci a zprostředkovávání informací. V Chebu se v té době setkávala také s představiteli vznikající politické reprezentace, mezi nimiž byli Jiří Dienstbier, Vladimír Dlouhý nebo Miloš Zeman.
Po prvních svobodných volbách uspěla ve výběrovém řízení a stala se vedoucí odboru kultury, školství a tělovýchovy na Městském úřadě v Chebu. Ve funkci působila devět let. Podílela se například na dokončení 3. základní školy na Zlatém vrchu, vybudování nové jídelny v Brandlově ulici či reorganizaci městské správy kin. Zároveň se nadále věnovala kulturnímu životu města. Se Zdeňkem Paštikou stála u zrodu jazzového festivalu.
Po působení na městském úřadě nastoupila do Galerie výtvarného umění v Chebu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. V galerii využila své výtvarné zkušenosti a znalosti, věnovala se práci s dětmi a mládeží, spoluorganizovala výstavy a besedy a zabývala se muzejní pedagogikou. Podílela se také na dětských výtvarných soutěžích a letních táborech. V muzeu měla mimo jiné možnost připravit výstavu svého bratra Jana Kristoforiho.
Ani v důchodovém věku nepřestala být aktivní. Dva roky vyučovala výtvarnou výchovu na 1. základní škole v Chebu, vedla výtvarné oddělení v Základní umělecké škole Jindřicha Jindřicha v Chebu a založila výtvarný klub Atelier. Opakovaně zasedá v porotách výtvarných soutěží pořádaných městem a pro chebskou veřejnost uspořádala několik výstav svých obrazů. Její tvorbu mohou návštěvníci každoročně obdivovat také v rámci Chebských dvorců. Aktivně spolupracuje s Galerií výtvarného umění, Turistickým informačním centrem a Muzeem Cheb. Věnuje se malování, kreslení, keramice, psaní povídek a ilustraci a pořádá výtvarné semináře pro děti, mládež i seniory.
Etela Laňková je matkou dvou dcer. Mladší dcera v době totality odešla do Norska za strýcem Janem Kristoforim. Rodinu považuje za své životní útočiště.
Za dlouholetou práci v oblasti kultury a občanskou angažovanost získala řadu ocenění. V roce 2020 převzala z rukou starosty města Chebu ocenění za zásluhy v oblasti kultury a občanské iniciativy. Cheb považuje za svůj domov a i v seniorském věku zůstává aktivní v kulturním a výtvarném životě města.
Text:
Včera se uskutečnilo tradiční novoroční setkání. Cheb: Oficiální web města [online]. Cheb: Cheb, 10.1.2020 [cit. 2021-12-30]. Dostupné z: Dostupné online
Samet očima Etely Laňkové. Chebský deník.cz [online]. Praha: Vltava Labe Media, © 2005–2021, 23.11.2019 [cit. 2021-12-31]. Dostupné z: Dostupné online
LAŇKOVÁ, Etela. Rozhovor s chebskou výtvarnicí Etelou Laňkovou. Rozhovor vedla Simona Liptáková. Radniční listy města Cheb. 2023, listopad, s. 4–5.
Foto: © Galerie G4 – galerie fotografie