František Václav Habermann

Svými obdivovateli byl nazýván ´český Händel´.

Vzdělání získal na jezuitském gymnáziu v Klatovech a dále patrně v Praze. Po studijních cestách vstoupil roku 1731 jako kapelník do služeb prince Louise Henriho de Condé z vedlejší větve vládnoucího rodu Bourbonnů. Po princově smrti se Habermannovo jméno objevuje na stejném postu na dvoře toskánských velkovévodů v italské Florencii. Vrátil se pak zpět do Prahy, kde pro jezuity napsal operu k oslavám korunovace císařovny Marie Terezie českou královnou. Dílo je dnes ztraceno a není znám ani jeho titul. V Praze získal místo regenschoriho u theatinů v kostele Panny Marie ustavičné pomoci na Malé Straně a v kostele Panny Marie pod řetězem u maltézských rytířů. Stal se také vyhledávaným učitelem. Roku 1773 nastoupil na post ředitele kůru děkanského kostela sv. Mikuláše v Chebu.

Z duchovních děl se dochovala především sbírka šesti mší Philomela pia. Její tisk napomohl významnému rozšíření Habermannovy hudby i mimo české země. Některé úseky z páté mše přepracoval Georg Friedrich Händel ve svém oratoriu Jephtha a v Koncertu pro varhany, op. 7/3. Z dalších duchovních děl, mezi nimiž bylo několik oratorií, školská hra či litanie, se dochovalo jen málo kompozic, nebo jejich autorství není jisté. Ztracena je také většina Habermannových instrumentálních děl.