Ignaz Bendurek

Hudebník, varhaník, sbormistr, pedagog a skladatel. Patřil k nejvýznamnějším představitelům hudebního života Chebu v polovině 19. století a po více než dvě desetiletí zásadním způsobem ovlivňoval chrámovou i spolkovou hudební kulturu města.

Od roku 1842 působil jako varhaník kostela sv. Mikuláše v Chebu, kde zastával jednu z nejvýznamnějších hudebních funkcí ve městě. Vedle varhanické služby řídil chrámový sbor, vyučoval hudbu a věnoval se skladatelské činnosti. Byl rovněž spoluzakladatelem chebského pěveckého spolku Egerer Sängerbund, jehož se stal dlouholetým sbormistrem. Pod jeho vedením se sbor zařadil mezi významné kulturní instituce tehdejšího Chebu. Dochované rukopisné skladby Ignaze Bendurka jsou dnes uloženy ve fondech Státního okresního archivu Cheb.

Podle archivních pramenů trpěl již od mládí tuberkulózou. Z obavy před zhoršením zdravotního stavu se nikdy neoženil. Přes dlouhodobou nemoc vykonával své povolání více než dvacet let a varhanickou službu ukončil teprve roku 1865, kdy mu zdravotní stav již nedovoloval pokračovat. Zemřel ve věku 69 let. Ve funkci varhaníka kostela sv. Mikuláše jej vystřídal Michael Stephan.

Mimořádnou úctu, které se Bendurek mezi současníky těšil, dokládá skutečnost, že mu Chebský pěvecký spolek nechal roku 1869 zbudovat samostatný pamětní sarkofág s nápisem „Der Egerer Sängerbund seinem unvergesslichen Chormeister Ignaz Bendurek“ („Chebský pěvecký spolek svému nezapomenutelnému sbormistrovi Ignazi Bendurkovi“). Památník původně stál na starém městském hřbitově, po jeho zrušení byl přemístěn na nový městský hřbitov, kde se dochoval dodnes. Odborná literatura jej hodnotí jako mimořádně cenný příklad kenotafu (symbolického sarkofágu), který svědčí o výjimečném společenském postavení zesnulého.

Osobnost Ignaze Bendurka připomíná také nejstarší známá fotografie pořízená v Chebu roku 1858, na níž je zachycen spolu s dalšími čtyřmi předními chebskými hudebníky. Ignaz Bendurek by na fotografii měl být čtvrtý zleva. Fotografie představuje jedinečný doklad hudebního života města v polovině 19. století a zároveň jediný známý obrazový portrét tohoto významného varhaníka.