První poválečný správce sbírek muzea v Chebu.
Učil se ve Vídni uměleckým truhlářem, po 1. světové válce našel místo v Praze a Liblíně. Zde se seznámil s ředitelem Národopisného muzea v Plzni, který ho roku 1945 doporučil na pomoc s muzejními sbírkami do Chebu. Díky dobré spolupráci s Heribertem Sturmem (1904-81), odcházejícím ředitelem, se mu podařilo chybějící sbírky v zahraničí nalézt a vrátit do Chebu. Po osvobození města totiž byly odvezeny americkou armádou jako válečná kořist do Německa, odkud měly být později převezeny do Ameriky. Muzeum tak mohlo být přes jisté nedostatky otevřeno veřejnosti již v dubnu 1946. Provizorní instalace vysvětloval v týdeníku Chebsko: „…museum nemá vhodných skladišť, proto nevystavené sbírky jsou uloženy ve skříních, zásuvkách i zákoutích výstavních síní.“
Chebské muzeum a archiv v té době řídila historička umění Mira Mladějovská (1899-1969), která spolu se Sturmem (její úsilí o vynětí z odsunu na základě jeho morálních a odborných kvalit nakonec nebylo úspěšné) a Kubínem zřídila novou instalaci sbírek. Ačkoliv pak byla s kolegou Kubínem v průběhu padesátých let odvolána, stala se jejich spolupráce pro rozvoj poválečné etapy muzea naprosto klíčová.
Z muzea nedobrovolně odcházel v roce 1954, poté pracoval jako dělník v Ostrově a Chebu. Po odchodu do důchodu opravoval starožitný nábytek v Praze. Od roku 1990 až do své smrti žil opět v Chebu.