Jan Lohelius

Katolický kněz, premonstrát, opat Strahovského kláštera (1582-1612), 12. arcibiskup pražský a 27. velmistr křižovníků s červenou hvězdou (1612-1622). Ve 13 letech se stal sluhou v premonstrátském klášteře v Teplé, v roce 1573 byl přijat do řádu. Složil řeholní sliby, studoval u pražských jezuitů, byl vysvěcen na kněze a vrátil se do Teplé, kde působil jako kazatel. Byl zvolen převorem premonstrátského kláštera na Strahově (1578) a získal hodnost opata (1586). Klášter pozvedl z trosek a vynikal milosrdnými skutky. Později se stal generálním vikářem řádu premonstrátů pro Svatou říši římskou a Polsko. Proslul v císařských a papežských kruzích, a tak ho pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé zvolil za pomocného biskupa (1602), což bylo záhy podpořeno udělením titulární funkce biskupa v palestinském Sebaste. Úřad vykonával i za následujícího nemocného pražského arcibiskupa Karla Lamberka. Po něm se stal pražským arcibiskupem (1612). Věnoval se potlačování protestantismu a utrakvismu. Přikázal zbořit protestantský kostel v Hrobu na Teplicku (1617), což evangelíci považovali za porušení Rudolfova majestátu o náboženské svobodě a stalo se jedním z podnětů k druhé pražské defenestrace zkraje 30leté války. Po začátku českého stavovského povstání uprchl do Vídně. Vrátil se po vítězství císaře Ferdinanda II. na Bílé hoře a zahájil rekatolizaci. Byl pohřben v klášterním kostele na Strahově.