Jindřich Eck

Syn řezbáře Jindřicha Ecka, potomek počeštěné větve rodu řezbářů a intarzistů, usazeného od 17. století v Chebu, v rámařství představoval evropskou špičku. Vyučil se u otce a absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu u J. Kastnera aj. Kotěry, s nimiž uzavřel přátelství a kteří ho získali pro estetiku secese a moderny. V jejich týmu se podílel na návrhu interiéru Uměleckoprůmyslové školy pro Světovou výstavu v Paříži (1900).

Po praxi v továrnách na nábytek v Lipsku, Curychu a pražské firmě Emil Gerstel, kde pracoval jako návrhář, převzal závod po otci v Praze a téměř výhradně se soustředil na tvorbu rámů. V tvaru rámů a jejich dekoru navazoval na francouzské klasicistní vzory 17. – 18. století. Rámy většinou sám navrhoval. Spolupracoval s řadou výtvarníků od M. Alše po J. Slavíčka a R. Wiesnera. Od roku 1905 byl členem Svazu výtvarných umělců Mánes, později Svazu československého díla. Úspěšně se představil na mnoha domácích a zahraničních výstavách. Podílel se na zařízení interiérů zámku rumunského krále v Sinaji a vypracoval bohatě řezaný strop velkého salonu zámku v Novém Městě nad Metují. V letech 1948-52 pracoval jako návrhář v rámařském družstvu Lyra v pražské Libni. Na závěr života se usadil v Příbrami.