Karl Huss

Poslední chebský kat, vzdělaný sběratel starožitností, numismatik, vlastivědný pracovník a kreslíř. Autor čtyřdílné kroniky města Chebu, spisu O pověrách, meditativních esejů a básní.

Byl synem mosteckého kata, pocházel z katovského rodu. Přestože se měl původně věnovat studiu, kvůli svému původu nebyl přijat spolužáky na gymnáziu a vzdělával se doma. Pocházel z české rodiny, což byl na ryze německém území handicap. Od mládí byla jeho největší láskou botanika, otec se vyznal velmi dobře v léčitelství. Poprvé popravoval v roce 1776, roční plat měl 54 zlatých a 6 strychů žita. Po zrušení trestu smrti Josefem II. se věnoval léčitelství, lidé se mu kvůli řemeslu, které považovali za potupné, přestali vyhýbat. Funkce popravčího byla posléze obnovena, Huss ale odsouzencům jen vypaloval cejchy.

V roce 1781 převzal po svém strýci funkci kata v Chebu. V té době už se naplno věnoval sběratelství, badatelství a folkloristice, spřátelil se i J. W. Goethem. Sbírky chtěl odkázat Chebu, město nejevilo zájem, ale naopak kníže Metternich mu nabídl místo kustoda na zámku. Katovské nářadí je součástí expozice na zámku Kynžvart, kde je také Hussova sbírku mincí, minerálů, rukopisů a kuriozit. Jeho písemnosti zakotvily v kynžvartské knihovně, ta se postupně rozrostla na více než 10 000 děl, obsažených v 42 000 svazcích. Huss se stal správcem a kustodem jednoho z prvních zámeckých muzeí ve střední Evropě. Jsou tu knihy ze zrušeného kláštera v Ochsenhausenu.

Karla Hussa pochovali v Kynžvartu, hrob se ale nedochoval.