Lorenz Knorr

Účastnil se protifašistického odboje jako člen ochranných oddílů Německé sociálně demokratické strany. Po obsazení pohraničí nacisty působil v Chebu v odbojové skupině socialistické mládeže. Byl vězněn gestapem. V odboji pokračoval během druhé světové války, kdy byl vojákem wehrmachtu. Po propuštění z britského zajetí se vrátil do Chebu. S rodiči se nato rozhodli dobrovolně vysídlit do západního Německa. Stal se spolkovým tajemníkem Socialistické mládeže Německa – Sokolů, byl činný jako novinář a publicista. Byl členem mládežnického a kulturněpolitického výboru při spolkovém vedení SPD. Tutu stranu počátkem 60. let opustil a založil Německou mírovou unii (DFU) a v letech 1961-85 byl v jejím vedení. Zúčastnil se světových kongresů za mír a odzbrojení. V letech 1963-67 čelil soudnímu řízení, protože označil bývalé hitlerovské generály stojící po válce v čele bundeswehru za válečné zločince. Ti jej za to zažalovali. Procesy byly nakonec zastaveny, na podporu L. Knorra přišlo přes 3000 projevů solidarity z celého světa. Od počátku 90. let se angažoval ve Sdružení pronásledovaných nacismem – Svazu antifašistů. V letech 1992-94 byl spolkovým mluvčím této organizace. Aktivně působil v Evropském mírovém fóru. Je pokládán za zásadního odpůrce historického revizionismu.
Za svou politickou a publicistickou činnost obdržel mnoho ocenění včetně Ceny lidských práv (2010) od německé společnosti na ochranu občanských práv a lidské důstojnosti.