Účastnil se protifašistického odboje jako člen ochranných oddílů Německé sociálně demokratické strany. Po obsazení pohraničí nacisty působil v Chebu v odbojové skupině socialistické mládeže. Byl vězněn gestapem. V odboji pokračoval během druhé světové války, kdy byl vojákem wehrmachtu. Po propuštění z britského zajetí se vrátil do Chebu. S rodiči se nato rozhodli dobrovolně vysídlit do západního Německa. Stal se spolkovým tajemníkem Socialistické mládeže Německa – Sokolů, byl činný jako novinář a publicista. Byl členem mládežnického a kulturněpolitického výboru při spolkovém vedení SPD. Tutu stranu počátkem 60. let opustil a založil Německou mírovou unii (DFU) a v letech 1961-85 byl v jejím vedení. Zúčastnil se světových kongresů za mír a odzbrojení. V letech 1963-67 čelil soudnímu řízení, protože označil bývalé hitlerovské generály stojící po válce v čele bundeswehru za válečné zločince. Ti jej za to zažalovali. Procesy byly nakonec zastaveny, na podporu L. Knorra přišlo přes 3000 projevů solidarity z celého světa. Od počátku 90. let se angažoval ve Sdružení pronásledovaných nacismem – Svazu antifašistů. V letech 1992-94 byl spolkovým mluvčím této organizace. Aktivně působil v Evropském mírovém fóru. Je pokládán za zásadního odpůrce historického revizionismu.
Za svou politickou a publicistickou činnost obdržel mnoho ocenění včetně Ceny lidských práv (2010) od německé společnosti na ochranu občanských práv a lidské důstojnosti.
Text: Wikipedia – The Free Encyclopedia. Stav zpracování: 2. prosince 2021, 15:43 UTC. URL: https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Lorenz_Knorr&oldid=217807747 (přístup: 28. prosince 2021, 15:03 UTC)
Foto: https://de.wikipedia.org/wiki/Lorenz_Knorr#/media/Datei:Lorenz_Knorr_bei_wissenschaftlicher_Konferenz.JPG