Luděk Šnepp

Básník, prozaik. Jeho dílo je úzce spjato s Chebskem.

Po dětství v Novém Strašecí studoval na reálce v Praze, kterou nedokončil. Po válce odjel do Křešic u Děčína, kde se stal mistrem v továrně na umělé tuky. Ta se pak stala jednou z kulis novely Klopýtání po bouři (1963). V Chebu začal jako dělník-natěrač. Od vydání knižního debutu Život na třetí (1960) se věnoval literární práci. Od dubna 1967 byl ředitelem Kulturního střediska v Chebu, v 60. letech také přispíval do řady periodik. V říjnu 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy, emigroval do Kanady. Poté se Šneppovo dílo dostalo na seznam zakázaných knih a již nebylo zveřejňováno. Za hranicemi přispíval do exilových periodik. Usadil se ve městě London (Ontario), kde vystřídal až do odchodu do penze několik zaměstnání (správce sídliště, zřízenec v nemocnici, údržbář). Zemřel v roce 1999 na mozkovou mrtvici. V roce 2004, k pátému výročí úmrtí, mu na domě ve Šlikově ulici v Chebu, byla z iniciativy Václava Jiříka instalována za přítomnosti vdovy Libuše pamětní deska.

Z jeho osmi knih byl Chebanům nejbližší román Pláňata (1968) – o střetech svérázného malíře s funkcionáři malého okresního města. Podle Šneppovy novely Život na třetí také vznikla televizní inscenace (1962) z prostředí učňovského internátu.