Ludmila Seefried-Matějková

Žila v Německu, kde se provdala, po smrti manžela se přestěhovala do Drmoulu.

Dětství a válečná léta prožila v Heřmanově Městci. Otec byl majitelem pily. Po únoru 1948 byl rodině vyvlastněn majetek a otec musel pracovat v Karlových Varech. Matka s dcerami byla šikanována. Tato traumata z doby dospívání se odrazila v jejím díle a prohloubila citlivost k bezpráví. Později byla rodina nuceně přestěhována do Mariánských Lázní.

V letech 1953-56 studovala sochařství na Střední výtvarné škole v Praze. Z politických důvodů nesměla pokračovat na vysoké škole – pracovala v Praze jako kameník, později v porcelánce v Duchcově. O přijetí na vysokou školu se neúspěšně a naposledy pokusila v Bratislavě. V roce 1959 se vrátila do Mariánských Lázní a učila výtvarnou výchovu na středních školách v Mariánských Lázních a Chebu. V Kulturním a společenském středisku Mariánské Lázně pak pracovala jako grafička. Aktivně se podílela na vzniku divadla malých forem Kruh. V období politického uvolnění v roce 1964 byla přijata do Svazu českých výtvarných umělců. Naskytla se tak možnost ucházet se o zahraniční stipendium.

Po ukončení studií v Západním Berlíně (1973) působila jako akademická sochařka ve svobodném povolání. V Německu získala občanství. Pravidelně tu vystavovala, ve veřejném prostoru má několik realizací. V Čechách se poprvé mohla prezentovat až roku 1992.