Lukáš Bujna

Farář Církve československé husitské. Zajímal se o buddhismus, později o starověkou gnózi. To ho přivedlo ke studiu religionistiky na Husitské teologické fakultě v Praze. Začal navštěvovat bohoslužby a záhy po křtu rozpoznal povolání ke službě v církvi.

Knězem se stal v roce 2004. Je farářem v Sokolově a Chebu. Zaměřuje se na pastoraci seniorů, působí jako kaplan v Domově ošetřovatelské péče v Dolním Rychnově. Deset let vyučoval na zdravotnické škole v Karlových Varech. K vydání připravil trojdílnou Bohoslužebnou knihu. Vydal básnickou sbírku Vzývání Panny. Nastoupil do Plzeňské diecéze jako tajemník biskupa Filipa Štojdla. Knižně vydal také texty ze svého blogu a básně Veliká noc. Připravuje Pandemický deník.

„Bohoslužba je pro mne událostí setkání. Bůh si nás zamiloval jako první a touží se s námi setkat, být s námi. On je s námi stále, ale bohoslužba je událostí, kdy toto soubytí či spolubytí Boha a člověka se děje vědomě, a navíc v otevřenosti vůči dalším lidem, k nimž Bůh přichází stejně jako ke mně. Proto bohoslužba vrcholí svatým přijímáním, svátostí Večeře Páně. Jde o díkůvzdání nad chlebem a vínem, o vděčnost za dar života, o radost z přijetí Krista, z přijetí sebe samého i přijetí bližních. Bohoslužba má velký terapeutický potenciál, uzdravuje vztahy. Bůh si neklade žádné podmínky, nestaví nám do cesty žádné překážky. Jedinou podmínkou z naší strany je důvěra, že Boží láska nezná hranic.“