Mikuláš Krotký

Ředitel divadla, v letech 1970–1977 vedl Západočeské divadlo v Chebu.

Do funkce nastoupil po odvolání zakládajícího ředitele Karla Nováka během počínající normalizace. Přestože se ocitl ve složité politické situaci, dokázal vytvořit prostor pro řadu významných divadelních osobností, které byly po roce 1968 nuceny opustit pražská i další divadla. Za jeho působení našli v Chebu tvůrčí zázemí například režiséři Jan Grossman, Miloš Horanský, Jiří Budínský nebo herečka Vlasta Chramostová. Divadlo se díky tomu stalo jedním z výjimečných míst české divadelní kultury sedmdesátých let, kde navzdory dobovým omezením vznikaly umělecky hodnotné inscenace.

Na jeho působení navázal v roce 1978 ředitel Jaroslav Vlk, který pokračoval v obdobné „ochranářské“ politice vůči režimem znevýhodněným umělcům. Historici českého divadla proto hodnotí Krotkého éru jako období, kdy se chebské divadlo stalo významným útočištěm pro nepohodlné tvůrce a dokázalo si udržet vysokou uměleckou úroveň i v podmínkách normalizace.