Renata Plášilová

Učitelka, rodným jménem Sandnerová. Dětství prožila v Sudetech těžce zkoušených hospodářskou krizí. Otec jako výrobce hudebních nástrojů dlouho nemohl získat trvalé zaměstnání, a tak se rodina často stěhovala. Renata se chtěla stát učitelkou a během druhé světové války studovala na tzv. německém učitelském ústavu v Praze. Jelikož ale neovládala češtinu, po osvobození neměla možnost své vysněné povolání vykonávat a namísto něj vystřídala řadu jiných prací, vesměs nekvalifikovaných. V Československu zůstala díky tomu, že její rodině úřady pro otcovu kvalifikaci opakovaně odložily povolání do odsunu. Se svým budoucím manželem se seznámila tak, že ji doprovázel a chránil, bylo-li třeba, před jinými českými dosídlenci. Na počátku 60. let se přestěhovala do Děčína, tam se posléze uplatnila jako učitelka ve školkách, ve zvláštní škole a ve školní družině; při povolání dálkově absolvovala českou pedagogickou školu. Jejím posledním a zároveň nejmilejším pracovištěm se stal dětský domov v České Kamenici, někteří z bývalých svěřenců s ní dodnes udržují kontakt.