Rudolf Hilf

Sloužil jako voják letectva (1942-45), po válce byl s rodinou odsunut. Vystudoval historii na univerzitě v Mnichově, kde získal doktorát s prací na politologické téma. Do roku 1959 pracoval jako poradce pro zahraniční politiku prvního mluvčího Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Německu Rudolfa Lodgmana von Auena. Pozici opustil v důsledku svého konfliktu, týkajícího se politické linie Sudetoněmeckého landsmanšaftu.
V letech 1960-66 byl soukromým tajemníkem knížete Maxe Egona von Hohenlohe-Langenburg, zástupce české šlechty. V letech 1967-73 byl výkonným ředitelem bavorského sdružení Asociace vyhnanců. Poté působil jako referent bavorské státní kanceláře, úřadu bavorských ministerských předsedů Goppla, Strauße a Streibla.
Od roku 1995 byl členem sudetoněmecké rady a představenstva bavorské regionální skupiny Sudetoněmeckého landsmanšaftu. S Josefem Stinglem, bývalým prezidentem Spolkového úřadu práce, profesory Ermacorou, Veiterem, Kimminichem a dalšími osobnostmi založil (1977) Mezinárodní institut pro národnostní právo a regionalismus (Intereg). Specializoval se na střední Evropu, střední východ a jižní Afriku. Byl také iniciátorem německo-českého přeshraničního regionu Euregio Egrensis. Autor mnoha knih, studií a článků.
V roce 1993 byl jmenován čestným občanem Aše, roku 2006 získal ocenění Sudetendeutscher Kulturpreis.