Inženýr, spisovatel.
Do Chebu se s rodiči přestěhoval v roce 1948. Po studiích na strojní fakultě v Plzni krátce pracoval v závodě Tosty Aš v Hazlově a roku 1970 nastoupil na chebskou hygienickou stanici. Stal vedoucím oddělení komunální hygieny a pracoval tu až do odchodu do důchodu. Jeho láska k historii (zajímal ho Napoleon Bonaparte) vyústila k sepsání řady knih. Sám k tomu řekl: „V dětství si každý hledá nějaké vzory. Nám ve škole vyprávěli o Leninovi, Stalinovi a Gottwaldovi, jak se výborně učili, každému vždycky pomohli. Říkal jsem si, že já takový být nemůžu. Pak se mi dostal do rukou životopis Napoleona, na kterém mě hned zaujalo, že ve škole propadl, pral se s kamarády, a přesto se pak stal francouzským císařem. Nakonec z toho byl zájem na celý život.“ V roce 2007 obdržel ocenění Klubu autorů literatury faktu – cenu Miroslava Ivanova. V knize Chebsko za soumraku (2010) se na rozdíl od předchozích publikací zaměřil na historii poměrně nedávnou, na období normalizace. Jiného ražení je knížka Úlohy a hádanky pro kamarády s řadou početních úkolů, logických problémů, matematických řad, šachových úloh i vtipů pro odlehčení. Jako chodec zemřel tragicky při dopravní nehodě.