Ulrike Zischka

Etnografka, historička umění

Narodila se ve františkolázeňské vile Claire v ulici Kollárova 183/10, dříve Hufelandova*. Její otec MUDr. Anton Zischka do Františkových Lázní přišel roku 1927, kdy se stal z rozhodnutí československého ministerstva zdravotnictví městským lékařem. Tuto funkci vykonával do roku 1938. Jako lázeňský a praktický lékař současně provozoval i soukromou praxi. V roce 1929 se oženil s Hildegard Retter.  Když se Ulrike Zischka narodila, její rodina očekávala nucené vysídlení z Československa. Ve Františkových Lázních žila do začátku května 1946. Rodina se musela přesunout do sběrného tábora v chebských kasárnách u Horní brány, odkud v srpnu téhož roku následovalo vysídlení do hornofalckého Neumarktu. Její otec sloužil dál v Československu, konkrétně v internačním táboře Písek-Cerhonice. Tehdy dostal nabídku, aby zůstal v Československu, což by ovšem znamenalo roztržení rodiny. Navzdory své loajalitě tak roku 1947 využil možnosti k odchodu do Německa. 

V roce 1951 se rodina usadila v Neumarktu, kde Ulrike navštěvovala základní školu a gymnázium. Po předčasném úmrtí otce (1956) pokračovala ve studiu gymnázia kongregace Chudých školských sester naší Paní v Mnichově. Po maturitě studovala na Mnichovské univerzitě etnografii a dějiny umění. Po promoci v roce 1973 pracovala v Německém národopisném muzeu v Berlíně. Roku 1981 se vrátila do Bavorska, jelikož v Mnichovském městském muzeu získala stálé místo jako kurátorka a vedoucí sbírek národopisného oddělení. Zpřístupnila městské kroniky, pomáhala s výstavami, přednáškami a publikacemi. Srdcem se však stále vracela domů. Po pádu železné opony začala navazovat kontakty s kolegy v Česku a po roce 2000 spolupracovala na realizaci studijních pobytů pro pracovníky českých muzeí v Bavorsku.

Novou, velmi činorodou fázi jejího života přinesl odchod do penze v roce 2008, kdy se rozhodla své odborné úsilí zaměřit na rodné město. Pomocí historických pramenů ověřovala rodinné vzpomínky na život ve Františkových Lázních. Při této práci nashromáždila velké množství cenných informací z dějin každodennosti 19. a 20. století. Tehdy prohloubila svou spolupráci s Muzeem Cheb, františkolázeňskou Společností Aloise Johna a nejpozději roku 2014 také s Městským muzeem Františkovy Lázně, k jehož činnosti v uplynulých letech výrazně přispěla. Kromě transkripce městských kronik z 19. a 20. století, identifikace řady sbírkových předmětů a neúnavné pomoci při realizaci výstav, přednášek a publikací, propagačních materiálů města, je třeba vyzdvihnout její zásadní příspěvek k rozšíření muzejních sbírek a poznání dějin města.

V roce 2017 převzalo Městské muzeum Františkovy Lázně prostřednictvím Ulrike Zischky cennou pozůstalost, která byla následně prezentována v rámci výstavy Úspěšné hledání identity – odkaz Toniho Diessla Františkovým Lázním, na jejíž realizaci se rovněž podílela. V průběhu let muzeu sama věnovala řadu sbírkových předmětů, z nichž k nejcennějším patří model dudáka z kašny v chebské Březinově ulici. Toto originální dílo františkolázeňského sochaře Adolfa Mayerla je od roku 2021 součástí stálé expozice muzea. Zasloužila se také o rozklíčování původu sochy chlapce s rybou, která se již dávno pod jménem „František“ stala symbolem města Františkovy Lázně. (Více k tomu v publikaci Umění ve Františkových Lázních).V neposlední řadě lze jmenovat její dlouhodobé úsilí o oživení vzpomínky na františkolázeňské lékaře a jejich rodiny, z nichž mnohé za druhé světové války potkal kvůli židovskému původu tragický osud. 

S Městskou knihovnou v Chebu spolupracovala v roce 2024 na výstavě Atlant o chebském sochaři Adolfu Mayerlovi a v roce 2025 se podílela na realizaci výstavy Heimat/Domov pohledem regionálního autora Hanse Nikolause Krauße a vydání knihy téhož autora Příběh chebského knoflíku. 

Své životní  jubileum oslavila 7. října 2025 ve Františkových Lázních, kde na radnici převzala čestné uznání za výjimečný přínos k poznání dějin a kultury města. O den později ve Františkových Lázních vedla akci chebské knihovny Výlet s knihovnou, poutavou komentovanou prohlídku po stopách lázeňských lékařů a pramenů, které se mj. zúčastnili studenti a pedagogové Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové i zástupci škol z Amberku.  

Entuziasmus Dr. Ulriky Zischky nepramení, podle vlastních slov, pouze z radosti z objevování historie města, ale především ze setkání se současností Františkových Lázní, s jejich obyvateli a návštěvníky. To opakovaně dokládá při příležitostných komentovaných prohlídkách města věnovaných právě historii balneologie a františkolázeňským lékařům. Dokázala ve svém životě překlenout nelehký osud vlastní rodiny pomyslným mostem mezi minulostí a současností, jehož smyslem je vzájemné porozumění mezi Němci a Čechy, mezi minulostí a současností Františkových Lázní. 

*Ulice tehdy nesla jméno významného pruského lékaře Christopha Wilhelma Hufelanda, který stál v 19. století u zrodu balneologie a výraznou měrou přispěl také k věhlasu Františkových Lázní.