Václav Jindřich Veit

Soudce, úředník, hudební skladatel, klavírista, pedagog, organizátor hudebního dění. V letech 1854-62 byl prezidentem Krajského soudu v Chebu.

Jako hudební skladatel byl jeden z nejoblíbenějších v polovině 19. století, označovaný za jednoho z předchůdců Bedřicha Smetany. Během studia na gymnáziu v Litoměřicích se učil hře na varhany. Po maturitě odešel do Prahy, kde studoval filozofii a práva. Od roku 1823 se živil výukou hry na klavír a opisováním not, protože mu zemřeli oba rodiče. Nadále se samostatně vzdělával, navštěvoval knihovnu na univerzitě a hrál na několik nástrojů. Od roku 1831 působil jako úředník na pražském magistrátu, nato se začal věnovat skladbě a soukromě vyučoval. Po kapelnictví v Cáchách se vrátil na magistrát (1841). Působil ve Spolku pro zvelebení církevní hudby v Čechách a podílel se na rozvoji pražského kulturního života. Své referáty publikoval v listu Bohemia. Byl jmenován radou vrchního zemského soudu (1850-54) a prezidentem krajského soudu v Chebu (1854-62) a Litoměřicích (1862-64). Od roku 1848 trpěl plicními problémy. Přestože byl ve skladbě samoukem, dosáhl velké popularity. Komponoval písně, dvojzpěvy, mužské sbory, komorní, klavírní a duchovní skladby, kantáty pro různé příležitosti aj. Byl vychován jako Němec, český jazyk se začal učit až po roce 1850. Vokální skladby komponoval na české i německé texty, užíval v nich nápěvy lidových písní.