Václav Skalník

Zahradník, zahradní architekt, botanik, dendrolog a dlouholetý představený Mariánských Lázní. Svou činností se významně podílel na vzniku a krajinářské podobě Mariánských Lázní a patří k osobnostem, které ovlivnily jejich urbanistický rozvoj v první polovině 19. století.

Narodil se jako syn známého uměleckého zahradníka Antonína Skalníka a jeho manželky Rozálie. Získal hlubší základní vzdělání a v šestnácti letech nastoupil do učení u zahradního architekta Christiana Kühnela, který působil ve službách hraběte Františka Antonína Šporka. Roku 1795 odešel na praxi do Vídně, kde pokračoval ve studiu, a poté pracoval také v Harrachově zahradě v Mostě nad Litavou na rakousko-uherských hranicích. Studoval v Anglii, Francii a Rakousku.

Po návratu začal pracovat na zámku v Hoříně pro knížete Antonína Isidora Lobkowicze. Pro Lobkowiczův rod založil lázeňský park v Bílině, vytvořil anglické parky a alpinum v Lobkowiczově zahradě v Praze a podílel se také na parkových úpravách v Karlových Varech, kde založil park, na jehož místě později vznikla Zítkova kolonáda. Již jako třicátník byl uznávaným dendrologem a botanikem. Jeho odbornou práci znal také opat tepelského kláštera Karel Kašpar Reitenberger, který usiloval o zvelebení Mariánských Lázní.

Roku 1817 přijel do Mariánských Lázní kníže Antonín Isidor Lobkowicz. Reitenberger jej seznámil se svými plány na vybudování nových lázní a Lobkowicz přislíbil, že podpoří jejich vznik a vyšle do Mariánských Lázní svého zahradníka Václava Skalníka, aby připravil návrh budoucích parkových úprav. Se soustavnou prací v Mariánských Lázních začal Skalník roku 1818. Vypracoval plán terénních a sadových úprav, jehož základem byl anglický park o rozloze osmnácti hektarů s centrální kolonádou. Zástavbu navrhl umístit na okraje údolí a svým třístupňovým řešením prostoru zároveň vyřešil odvodnění bažin. Park zamýšlel budovat především přírodními prostředky bez použití rozsáhlých umělých stavebních prvků tak, aby nenarušil jeho přirozený charakter. Při výsadbě kombinoval rychle rostoucí dřeviny a keře se vzácnými cizokrajnými druhy a dbal na barevnou skladbu porostů.

Pod jeho odborným vedením začaly rozsáhlé terénní úpravy. Práce byly mimořádně náročné, protože bylo nutné bez mechanizace přemisťovat velké objemy zeminy, odvodňovat močály a bažiny, překonávat skalnatý terén i vývěry minerálních vod a plynů. Většina zemních prací probíhala mimo lázeňskou sezónu. Nejprve byl upraven prostor mezi Křížovým pramenem a Starými lázněmi, kde byla zasypána hluboká rokle a vznikla široká promenáda. Roku 1822 zde Skalník vysadil čtyřřadou alej kanadských topolů, která měla návštěvníkům co nejrychleji poskytnout stín.

V době prvních prací zůstával stále ve službách Lobkowiczů v Hoříně a do Mariánských Lázní pravidelně dojížděl. Přesto byly během několika let odvodněny močály podél potoků, založeny parkové louky a vybudována síť vycházkových cest vedoucích do okolních lesů, k mlýnu v údolí i k Ferdinandovu prameni. U Ferdinandova pramene vznikla roku 1826 kolonáda s parkovou úpravou. Skalník dokázal navázat parkové kompozice na okolní lesy tak přirozeně, že bylo obtížné rozpoznat hranici mezi parkem a volnou krajinou. Na jeho projekt parků následně navázal zastavovací plán Zemského stavebního ředitelství.

Významným mezníkem se stalo vyhlášení Mariánských Lázní veřejnými lázněmi v roce 1818. Dekret z listopadu téhož roku uváděl, že Václav Skalník již předložil plán parkových úprav a zároveň stanovil další podmínky budování lázní.

V listopadu 1819 se Skalník ucházel o místo vrchního zahradníka botanické zahrady ve Vídni. Přestože jej doporučil hrabě Kašpar Šternberk, ve výběrovém řízení neuspěl. Opat Karel Kašpar Reitenberger se jej mezitím opakovaně snažil získat natrvalo pro Mariánské Lázně a ve své korespondenci zdůrazňoval, že bez jeho vedení nelze v započatých pracích pokračovat.

Koncem roku 1821 zakoupil Skalník stavební parcelu poblíž Křížového pramene. Podle uzavřené smlouvy nechal přemístit původní Hammerovu chalupu a zavázal se postavit nový dům podle schváleného plánu. Stavba byla dokončena roku 1824. Dům byl později znám jako dům Strauss, dnešní Merkur.

Roku 1824 se Václav Skalník stal představeným Mariánských Lázní a tuto funkci vykonával devatenáct let, nejdéle ze všech představitelů města. Podílel se na vzniku nemocnice, která umožnila lázeňské léčení také méně majetným lidem. Za jeho působení byly Mariánské Lázně napojeny na síť císařských silnic a navštěvovaly je významné osobnosti tehdejšího politického i kulturního života.

Vedle zahradní architektury se věnoval také botanice. Mapoval a kreslil rostlinstvo rostoucí v okolí Mariánských Lázní a jeho botanické skici byly zařazeny do geografické publikace věnované zdejší krajině. Obdiv k jeho dílu vyjadřoval mimo jiné Johann Wolfgang von Goethe.

Po jeho smrti převzal péči o mariánskolázeňské parky syn Karel Skalník. Jeho památku připomínají Skalníkův park, Skalníkova ulice, upravená rodinná hrobka a dva pomníky v centrální části Mariánských Lázní. Jeho jméno nese také park v Karlových Varech.