Václav Skalník

Umělecký zahradník, botanik a představený Mariánských Lázní.

Studoval v Anglii, Francii a Rakousku. Po návratu začal pracovat na zámku v Hoříně pro hraběte Antona Isidora Lobkowitcze. Lázeňský park založil také v Lobkovicových lázních Bílina. Proslul také založením vydařených anglických parků a alpinky v Lobkovicově zahradě v Praze. Václav Skalník řešil parkovou úpravu také v Karlových Varech a založil park, na jehož místě později vznikla Zítkova kolonáda. Už jako třicátník byl Skalník uznávaným dendrologem a botanikem. Jeho práce znal i opat tepelského kláštera Karel Kašpar Reitenberger, který plánoval zvelebit Mariánské Lázně. Vyjednal si proto u hraběte Lobkowitcze, aby se Skalník směl na úpravách lázní podílet.

Se soustavnou prací v Mariánských Lázních začal Skalník roku 1818. Vypracoval plán terénních a sadových úprav. Do středu údolí navrhl anglický park o rozloze 18 hektarů s centrální kolonádou. Na okraji údolí umístil zástavbu domů s prolukami. Svým třístupňovým zvládnutím prostoru vyřešil i odvodnění bažin. Na Skalníkův projekt parků pak navázal zastavovací plán Zemského stavebního ředitelství, takže zde byla nejprve výtvarně zvládnuta krajina a teprve pak do ní vloženo sídliště. Za Skalníkova odborného vedení se začalo s terénními úpravami místa. To byl velmi těžký úkol. Bylo nutno provádět rozsáhlé přesuny půdy bez jakékoliv mechanizace, hlavní práce musely probíhat mimo lázeňskou sezónu, aby nepořádek v sezóně neobtěžoval návštěvníky. Narážel tu na skaliska, bažiny, povrchové i minerální vody, četné, ze země vystupující plyny. Mnoho počátečních úprav během prvních let probíhalo v době, kdy byl Skalník ve službě u Lobkoviců na Hoříně a do Mariánských Lázní jen dojížděl. Během několika let byly odvodněny močály a bažiny při potocích, založeny louky s parkovou úpravou, postupně vznikly vycházkové stezky do okolních lesů, k mlýnu v údolí, k Ferdinandovu prameni. Skalník navazoval parkovými úpravami na okolní lesy tak neznatelně, že nebylo k poznání, kde končí park a začíná volná příroda. 

Obdiv k jeho zdejším úpravám vyjadřoval například Johann Wolfgang von Goethe. Posléze si Skalník v Mariánských Lázních zakoupil parcelu a nechal na ní postavit dům. Když pak zvažoval odchod od Lobkowitczů, přesídlil i vlivem Reitenbergerova naléhání do Mariánských Lázní. V nich se stal roku 1824 představeným obce a tuto funkci zastával 19 let, nejdéle ze všech jejích představitelů. Během té doby se podílel na vzniku nemocnice, díky které mohli lázeňské léčení absolvovat i lidé méně majetní. Za jeho působení se lázeňské sídlo napojilo na síť císařských silnic a město navštívily osobnosti tehdejšího politického či kulturního života. Věnoval se též mapování a vykreslování podob květeny, která v okolí Mariánských Lázní rostla. Jím vytvořené skici nalezených rostlin se staly součástí geografické publikace popisující krajinu v okolí lázeňského sídla. V péči o parky v Mariánských Lázních pokračoval jeho syn Karel.

Na Skalníka upomínají jak názvy několika mariánskolázeňských veřejných prostranství, Skalníkův park, Skalníkova ulice, tak upravená rodinná hrobka či dva pomníky situované v centrální části Mariánských Lázní.