Viktorie Rybáková

Básnířka, výtvarnice, fotografka a autorka grafických básní.

Dlouhodobě žije v Chebu, jehož okolní krajina, zejména lesy, patří k významným inspiračním zdrojům její tvorby.

Vedle poezie se věnuje umělecké fotografii, kresbě a vytváření grafických básní, v nichž propojuje výtvarný projev se slovem. Ve své básnické tvorbě často zpracovává motivy lásky, smrti, přírody a lidské existence a inspiraci čerpá z moderní i lidové poezie. Publikovala v literárních časopisech a dlouhodobě spolupracuje s literární revuí iTvar, v níž vycházejí její básně i publicistické texty. Český rozhlas Vltava její tvorbu charakterizuje jako poezii, v níž se odráží inspirace lidovou tradicí, ruskými bylinami a pohádkami a mezi jejíž ústřední témata patří láska a smrt.

Debutovala básnickou sbírkou Masky a ploutve (1993). Následovaly sbírky Ironické ozvy zlomeného srdce (1998), Dům sněžné sovy (2001), Steskem luny Srpek měsíce (2002), Bílá růže na střence noci (2004), Ochočené smrti (2005), Třetím tahem tma (2007) a Jádro pudla v mrtvé kočce (2011). V experimentálnější části své tvorby vystupuje pod pseudonymy Hortensie Hustolesová a Diamant Popelka, pod nimiž publikuje zejména výtvarně pojatou poezii a grafické básně.

Tvorba Viktorie Rybákové představuje osobité propojení poezie, výtvarného umění a fotografie a zaujímá své místo v současné české literatuře i experimentální vizuální poezii.