Po studiu na Státní konzervatoři v Brně hrála v mnoha filmech i v Národním divadle. Byla u zrodu brněnského Svobodného divadla, působila v Městském divadle v Olomouci a ve Státním divadle v Brně. Dalších 20 let spojila s Divadlem na Vinohradech. Své názory prosazovala tvrdě. Mnohým se nezamlouvaly a stala se kontroverzní osobou. Nesmířila se s okupací 1968 a sklápěním hlav většiny občanů před totalitním režimem. Brzy jí bylo zakázáno účinkovat ve filmu. Musela opustit Prahu a přišla do chebského ´vyhnanství´ (1973). Tou dobou divadlo v Chebu natolik proslulo, že sem za nepovolenými tvůrci dojížděli studenti, pražští kolegové a další odborníci. Nastudovala tu výjimečnou inscenaci Bertolta Brechta Matka Kuráž a její děti. Její osobnost způsobila, že osud markytánky z třicetileté války byl lidsky plně uvěřitelný a v době Husákovy normalizace emotivně apelativní. I toto představení bylo nakonec zakázáno.
Po absolutním zákazu svého působení podepsala Chartu 77 a hrála ilegální ´bytové divadlo´. Satisfakce se dočkala po roce 1989. Byla nominována na Českého lva (Je třeba zabít Sekala, Kuře melancholik). V roce 1998 jí byl udělen prezidentem Václavem Havlem Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Roku 2019 rozhodli chebští zastupitelé o pojmenování piazzetty před budovou divadla po Vlastě Chramostové.
Text:
Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation [cit. 2021-7-8]. Dostupné z: www.cs.wikipedia.org
Cheb: oficiální web města [online]. Cheb: Webhouse [cit. 2021-7-8]. Dostupné z: www.cheb.cz
Fotografie: © Wikimedia Commons