Vlasta Doležalová

Oční Lékařka, primářka, autorka prací z oboru a dějin lékařství a historicko-faktografická publicistika.

Narodila se v chodském Staňkově, kde prožila své dětství a mládí. Pocházela z velmi skromných poměrů a již od útlého věku si cílevědomě šla za svými cíli. Díky své píli a „chodské paličatosti“ dosáhla toho, že jí otec na přímluvu pana učitele umožnil studium na gymnáziu. Maturovala na gymnáziu v Domažlicích a po přerušení studií způsobeném druhou světovou válkou absolvovala v roce 1950 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Krátce poté se provdala za Stanislava Doležala, také lékaře.

Nastoupila na oční oddělení českobudějovické nemocnice k primáři Pitterovi, kde působila šest let. Následně odešla na oční primariát do Mariánských Lázní a později do Chebu, kde působila jako primářka očního oddělení, zatímco její manžel pracoval jako obvodní lékař. Byla vynikající lékařkou – excelovala v diagnostice a vyznačovala se mimořádnou obratností a precizností při chirurgických zákrocích. V roce 1968 odjeli oba manželé pracovat do severní Afriky, kde působili tři roky jako lékaři na ostrově Djerba v Tunisku. Ačkoliv měli možnost přejít z Tuniska do některé z francouzských nemocnic, rozhodli se vrátit do Mariánských Lázní, do tehdejšího normalizačního Československa.

V roce 1974 obhájila jako jedna z mála mimoklinických lékařů kandidátskou práci. Na počátku osmdesátých let nastoupila na primariát v Chebu, kde pracovala až do svého odchodu do důchodu. V roce 1982 byla v době vrcholící odborné aktivity za nepříznivých okolností odvolána z primariátu, načež ukončila své působení na očním oddělení nemocnice v Chebu. S oftalmologií však zůstala nadále v kontaktu a řadu let pracovala v soukromé oční optice jako aplikátorka kontaktních čoček.

Od počátku své profesní kariéry přednášela a publikovala. V odborném tisku jí vyšlo celkem 166 prací. Za práci „Postižení očí při Lyellově syndromu“ obdržela v roce 1980 Deylovu cenu. Později se věnovala historii lékařství, úvahám o očních onemocněních významných osobností české i světové historie a také sbírání zajímavých historek ze života svých kolegů. Na tato témata publikovala řadu článků a vydala tři knihy: Malá zastavení na stezkách dějin očního lékařství, Úsměvné historky ze zákoutí očního lékařství a Další úsměvné historky….

Celý život se aktivně věnovala sportu – v mládí hrála závodně stolní tenis a volejbal, mimo jiné i za družstvo českobudějovické nemocnice. Spolu s rodinou lyžovala až do vysokého věku a s velkým zaujetím hrála tenis.

Zemřela v roce 2018 ve věku nedožitých 95 let.

„Byla to neopakovatelná, charismatická žena. Jestli někdo svůj život beze zbytku naplnil, tak to byla ona. Jestli někdo svým opti­mismem, svou energií a svým životním elánem nakazil celé své okolí, tak to byla ona. Jestli někdo ztělesňoval latinské rčení „verba movent, exempla trahunt“ („slova pohnou, příklady táhnou“), tak to byla ona… Vyzařovala neuvěřitelnou sílu, optimismus a pozitivní energii.“

(Dcera: MUDr. Stanislava Brůhová, České Budějovice)