Zbyněk Illek

Fotograf, galerista.

Vystudoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni a Institut výtvarné fotografie v Opavě. Absolvoval s projektem ‚Panelový dům číslo popisné…‘, souborem dokumentárních fotografií o tehdejším bydlení, které ‘bývalo luxusem pro 90 procent lidí’. O fotografii se Zbyněk Illek zajímal už na základní škole v Mariánských Lázních. Provázela jej střední i vysokou školou. Zájem o umění podnítilo také setkání z vojny s malířem Lubomírem Longauerem. Podle svých slov měl Zbyněk Illek fotografování jako určitý relax, v ateliéru nacházel potřebný klid, časem začal dělat portréty a akty. Vytvořil mj. zajímavý soubor s názvem Herbář. Jde o řadu fotografií, na které kombinuje květy a plody s ženským tělem. Podle autorova vyjádření je kolekce zvláštní i tím, že ji fotil na velkoformátovou kameru 13 × 18 a fotografie prezentoval jako kontaktní kopie. Takže to jsou malé obrázky. Mezi díla, kterých si osobně váží, patří i soubory Drobné násilí či Červený akt.

Působil jako pedagog na základní škole, kde vedl fotografický kroužek. V roce 1982 ze školství odešel a začal pracoval jako metodik pro fotografii, film a výtvarnictví v tehdejším Okresním kulturním středisku v Chebu. V této době si uvědomil, že fotografie je v uměleckém světě popelkou, že jí chybí společenské uznání. Začal přemýšlet, jak to změnit. A napadlo ho vybudovat galerii, která by se cíleně věnovala právě fotografii. Roku 1985 založil a 40 let vedl galerii G4 specializovanou na fotografii. Působila v zrekonstruovaných přízemních prostorách činžovních domů v Kamenné ulici, naproti kostelu sv. Václava. Mezi českými a slovenskými galeriemi si rychle vybudovala skvělou pověst hlavně díky tomu, že Státní bezpečnost (StB) nestačila na vznik nového regionálního stánku kultury rychle zareagovat: „Vystavovali tu lidé, kteří si v Praze, jak se říká, ani neškrtli. Měli jsme tu i výstavy západních fotografů z Německa, Itálie, Ameriky, Francie, Řecka a dalších. Provokovat nešlo donekonečna. Tak se stalo, že jsem se do hledáčku policie dostal také já. V roce 1987 mě přímo po vernisáži francouzských fotografů zatkla StB.“ 

Později se podílel na úkolu, který dostalo chebské muzeum, a to zmapovat pohraničí, tehdy označované za pevnou hráz socialismu a míru: „Začali jsme dokumentem o Aši. Následovala knížka, výstava a vzápětí obrovský průšvih, protože fotografie samozřejmě zachycovaly syrovou skutečnost. Do toho vstoupila sametová revoluce. A pak nás napadlo udělat stejný projekt po 10 letech a po 20 letech….“ Od dokumentární fotografie postupně odešel a začal se věnovat především fotografiím ateliérovým.

Je autorem projektů Chebské niky, Chebské dvorky a dalších multikulturních akcí, které Cheb proslavily po celé Evropě. Velkou pozornost vzbudily i mezinárodní fotografické dílny k podpoře rozvoje mladé generace fotografů. Po zkušenostech se Státní bezpečností před rokem 1989 v souvislosti s činností galerie patřil Zbyněk Illek k těm, kteří v Občanském fóru ´pracovali na plný úvazek´. Byl chebským zastupitelem a radním (1990-1994 a 1998-2010) a členem kulturní komise. V roce 2003 se zřizovatelem galerie stal Karlovarský kraj. Tehdy Galerie 4 uspořádala první ročník festivalu uměleckých projektů s mezinárodní účastí nazvaný Chebské dvorky. V roce 2014 začala rekonstrukce barokního špýcharu na Františkánském náměstí v Chebu a jeho přeměna na Art Centrum. Sem se galerie v prosinci 2015, přesně 30 let od založení, přestěhovala.

Zbyněk Illek obdržel v roce 2007 cenu Stavitel mostů za budování kulturních vztahů s Německem. Roku 2014 převzal z rukou chebského starosty Cenu města Chebu. Od Asociace profesionálních fotografů získal ocenění Osobnost české fotografie 2015 – za neúnavnou práci, kterou přispívá ke kvalitě, rozvoji a propagaci české i zahraniční tvůrčí fotografie hlavně prostřednictvím činnosti G4.  V lednu 2026 v čele nejstarší stálé fotografické galerie v Česku v Galerii 4 v Chebu skončil, tehdy byla součástí Okresního kulturního střediska. V čele této galerie stanula od února 2026 Alice Šmídová.