Zbyněk Illek

Fotograf, galerista.

Vystudoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni a Institut výtvarné fotografie v Opavě. Po absolvování pedagogické fakulty v roce 1977 přišel do Chebu a začal působit jako učitel na 1. základní devítileté škole na Skalce. Ve škole vedl fotografický a výtvarný kroužek a současně navštěvoval chebský fotoklub. V roce 1982 ze školství odešel a začal pracovat jako metodik pro fotografii, film a výtvarnictví v tehdejším Okresním kulturním středisku v Chebu. K odchodu ze školství přispěl také tlak ke vstupu do KSČ, který odmítal.

O fotografii se Zbyněk Illek zajímal už na základní škole v Mariánských Lázních. Provázela jej střední i vysokou školou. Zájem o umění podnítilo také setkání během vojny s malířem Lubomírem Longauerem. Na Institutu výtvarné fotografie v Opavě absolvoval s projektem Panelový dům číslo popisné…, souborem dokumentárních fotografií o tehdejším bydlení, které podle jeho slov „bývalo luxusem pro 90 procent lidí“. Fotografování měl podle svých slov jako určitý relax a v ateliéru nacházel potřebný klid. Časem začal dělat portréty a akty. Vytvořil mimo jiné soubor Herbář, řadu fotografií kombinujících květy a plody s ženským tělem. Kolekce je specifická také tím, že ji fotografoval na velkoformátovou kameru 13 × 18 cm a fotografie prezentoval jako kontaktní kopie, tedy jako malé obrázky. Mezi díla, kterých si osobně váží, patří také soubory Drobné násilí a Červený akt.

V Okresním kulturním středisku si uvědomil, že fotografie má v uměleckém světě podstatně menší společenské uznání než jiné výtvarné obory, a začal přemýšlet, jak tuto situaci změnit. Napadlo ho vybudovat galerii, která by se cíleně věnovala právě fotografii. S myšlenkou vlastní fotografické galerie oslovil tehdejšího ředitele Okresního kulturního střediska Jaroslava Kohouta, který jeho záměr podpořil. Prostory v Kamenné ulici mu doporučil Jiří Jirásek a na jejich rekonstrukci se podílela stavební četa JZD Křižovatka.

Roku 1985 založil galerii G4, specializovanou na fotografii, kterou následně po čtyři desetiletí vedl. Aby zabránil tomu, že se z galerie stane běžná výstavní síň Národní fronty, vypracoval šestnáctistránkový dokument, v němž obhajoval potřebu fotografického metodického centra pro amatérské fotografy, mládež a děti. Dokument byl postaven na čtyřech základních bodech a označen zkratkou G4. Galerie 4 byla otevřena 4. prosince 1985 v rekonstruovaných přízemních prostorách činžovních domů v Kamenné ulici, naproti kostelu sv. Václava. První výstava nesla název Tři kapitoly z historie sovětské fotografie.

Galerie si mezi českými a slovenskými galeriemi rychle vybudovala významné postavení také díky výstavám autorů, kteří měli v tehdejším Československu omezené možnosti veřejně vystavovat. Vystavovali zde fotografové, kteří podle Illka v Praze neměli příležitost, a uskutečnily se také výstavy západních fotografů z Německa, Itálie, Spojených států, Francie, Řecka a dalších zemí. Činnost galerie se dostala do pozornosti Státní bezpečnosti. V roce 1988 se v G4 konala výstava Konstrukce a fikce, kterou zahajoval francouzský kulturní atašé Michel Metayer. Následující den si pro Illka přijela StB. Podle jeho pozdějšího zjištění souvisel zásah především s přítomností francouzského kulturního atašé, kterého StB považovala za spojence disentu.

Později se podílel na úkolu, který dostalo chebské muzeum – zmapovat pohraničí, tehdy označované za pevnou hráz socialismu a míru. Projekt začal dokumentací Aše a vyústil v knihu a výstavu. Fotografický dokument však zachycoval skutečný stav pohraničí a stal se zdrojem problémů. Do průběhu projektu zasáhla sametová revoluce. Následně vznikl záměr zopakovat dokumentaci po deseti a poté po dvaceti letech. Od dokumentární fotografie postupně odešel a začal se věnovat především fotografiím ateliérovým.

Po listopadu 1989 okamžitě vstoupil do Občanského fóra. V letech 1990–1994 a 1998–2010 byl chebským zastupitelem a radním a působil také jako člen kulturní komise. Je autorem projektů Chebské niky, Chebské dvorky a dalších multikulturních akcí, které přispěly k propagaci Chebu v zahraničí. Velkou pozornost vzbudily také mezinárodní fotografické dílny zaměřené na podporu rozvoje mladé generace fotografů. V roce 2003 se zřizovatelem Galerie 4 stal Karlovarský kraj. Téhož roku galerie uspořádala první ročník festivalu uměleckých projektů s mezinárodní účastí Chebské dvorky. Projekt trval dvacet let a byl ukončen v roce 2022. V roce 2023 na něj navázala akce Pod střechou, kterou Zbyněk Illek označil za dozvuk původního projektu.

V roce 2014 začala rekonstrukce barokního špýcharu na Františkánském náměstí v Chebu a jeho přeměna na Art Centrum. Galerie 4 se sem v prosinci 2015, přesně třicet let od svého založení, přestěhovala.

Zbyněk Illek obdržel v roce 2007 cenu Stavitel mostů za budování kulturních vztahů s Německem. Roku 2014 převzal z rukou chebského starosty Cenu města Chebu. Od Asociace profesionálních fotografů získal ocenění Osobnost české fotografie 2015 za neúnavnou práci, kterou přispívá ke kvalitě, rozvoji a propagaci české i zahraniční tvůrčí fotografie především prostřednictvím činnosti Galerie 4. V lednu 2026 v čele nejstarší stálé fotografické galerie v České republice, Galerie 4 v Chebu, skončil. V čele galerie od února 2026 stanula Alice Šmídová. Zbyněk Illek svou práci označuje za celoživotní koníček, díky němuž poznal řadu fotografů, výtvarníků, studentů a začínajících fotografů, od nichž se podle svých slov mohl učit. I po ukončení svého působení v čele galerie se nechce s fotografií ani s G4 zcela loučit a rád by, pokud mu to zdraví dovolí, realizoval další projekty.