Gustav Wiedermann

Architekt, císařský rada a starosta Františkových Lázní

Gustav Wiedermann byl synem architekta Karla Wiedermanna. Architekturu vystudoval v Praze, Štýrském Hradci a Mnichově. Po studiích se vrátil do Františkových Lázní, kde se podílel na realizaci staveb svého otce. Jejich charakteristický žlutobílý empírový styl vtiskl středu lázeňského města jeho nezaměnitelnou podobu. Tvorbu obou architektů lze zařadit k romantickému historismu, v němž se prolínají prvky novorenesance a eklekticismu, zatímco v pozdějším období se uplatňuje návrat k novoklasicismu.

Gustav Wiedermann je autorem řady významných staveb ve Františkových Lázních, mezi něž patří Společenský dům, Císařské lázně, Nová kolonáda s Plynovými lázněmi nebo Pravoslavný chrám svaté kněžny Olgy, nejstarší pravoslavný chrám na území České republiky. Pro lázeňské hosty pravoslavného vyznání navrhl také kostely v Karlových Varech a Mariánských Lázních. Jeho dílem jsou rovněž četné hotely, penziony a vily, budova spořitelny v Chebu či křídlo Ditrichštejnského paláce v Olomouci.

Za svou architektonickou činnost, zejména za výstavbu pravoslavných chrámů, obdržel Řád svaté Anny Ruského impéria a srbský Řád svatého Sávy, který mu při návštěvě Františkových Lázní předal král Milan I.

Roku 1889 se stal předsedou Výsadbového a okrašlovacího spolku ve Františkových Lázních. V té době zveřejnil v chebských novinách seriál článků o Františkových Lázních a potřebě „změnit monotónní území kolem lázní“. Krajina v okolí města byla na konci 19. století téměř bez stromů a stínu. Okrašlovací spolek se postupně stal nejvýznamnějším občanským sdružením, které usilovalo o zvelebení města a zpříjemnění života lázeňských hostů i obyvatel. Pod Wiedermannovým vedením se podařilo uskutečnit cíl, o nějž usilovaly celé generace – obklopit lázně souvislým zeleným pásem lesoparků.

V letech 1900–1910 zastával Gustav Wiedermann funkci císařského rady a starosty Františkových Lázní. Během svého působení se zařadil mezi nejvýznamnější regionální politiky Chebska. Jeho zásluhou město dále rozkvétalo a podoba většiny veřejných prostranství, kterou společně s otcem vytvořili, se dochovala téměř beze změn až do současnosti.

Po Wiedermannově smrti navrhl Okrašlovací spolek, aby nově založený park nesl jeho jméno. V červnu 1914 bylo rozhodnuto vybudovat podle návrhu stavitele Franze Prosche kamenný dům s pamětní síní v přízemí a bytem pro správce v prvním patře. Stavba s vyhlídkovou věží byla dokončena v březnu 1916 a dostala jméno Dankwarte (Vyhlídka díků). Po roce 1945 byly připomínky činnosti Okrašlovacího spolku odstraněny, z Dankwarte se stala výletní restaurace Zámeček a park byl přejmenován na Sady míru. Původní název Wiedermannův park mu byl navrácen zásluhou Mgr. Štěpána Karla Odstrčila, ředitele františkolázeňského muzea, v červnu 2017. Zámeček je dnes volně přístupný z okolních cest a návštěvníci zde naleznou informační tabuli s historickými údaji i odpočinkové zázemí.